Karlštejn-vinice

V roce 1937 byl tok Berounky mezi Berounem a Hlásnou Třebaní opevněn v rámci stavebního úseku B-7. Několik realizovaných bunkrů bylo postaveno na úpatí prudkých strání, takže docházelo k zasypávání jejich vchodů. V roce 1938 proto důstojník stavebního dozoru dodatečně navrhl opatřit je přístupovými chodbami. U jednostranného řopíku B-7/13/D2 v obci Budňany (nyní Karlštejn) byla přistavěna raritní chodba dlouhá 17,5 m. Kvůli blízkým zemědělským budovám byl bunkr pouze zabetonován a desítky let zůstal skrytý za vysokou zdí na hospodářském dvoře.

V říjnu 2002 byly na raritním bunkru se souhlasem majitele pozemku a jeho počáteční podpory zahájeny rekonstrukční práce; shodou okolností majitel ve stejné době přestavoval blízkou stodolu na turistické informační centrum. Rubání v přístupové chodbě atypického „déčka“ bylo vskutku dobrodružné a objevitelské, protože v ní byly dvoje schody a rovněž měnila výšku profilu. Protože chodba byla přibetonována dodatečně, na týlové stěně bunkru se unikátně dochovaly maskovací skvrny v naprosto původních odstínech.

Po mnoha dnech práce se sbíječkou v přístupové chodbě čekala na amatérské muzejníky odměna v podobě nezazděného interiéru pevnůstky (jen částečně zasypaného zeminou) s ojediněle zachovanou původní výdřevou. Podle zbytků kamuflážních skvrn bylo postupně obnoveno původní maskování používané na bunkrech stavěných v roce 1937. V rámci jednotných návštěvních dní muzejních bunkrů na Pražské čáře byla poté v karlštejnském řopíku pravidelně zpřístupňována expozice. Kvůli raritní přístupové chodbě, dobrému železničnímu spojení a turisticky atraktivnímu údolí Berounky byl karlštejnský bunkr návštěvnicky velmi vyhledávaný.

Po vstupu ČR do Evropské unie se původně malebná víska pod známým hradem začala nevratně měnit; z turistického infocentra se stal luxusní penzion s restaurací. Amatérský muzejník byl proto v srpnu 2006, uprostřed čtvrté muzejní sezóny, nucen ustoupit sílícímu komerčnímu tlaku a ukončit činnost. Ojedinělá vojensko-historická památka se najednou stala nevhodnou přítěží dynamického podnikání a v Karlštejně dokonce musela zasahovat vojenská policie z Plzně, aby v poslední chvíli zabránila demoličním pracím na ubourání přístupové chodby, „překážející“ restauračnímu provozu.

Prostor okolo bunkru byl nejdříve využíván jako parkovací plocha (horní snímky z let 2006 a 2007) a později zmizel v záplavě billboardů, restauračních stolků a slunečníků. Nakonec byl řopík přetažen perlinkou, přeštukován a zastřešen (stav z roku 2011). Tyto změny prozatím nejsou stavebně nevratné a není tedy vyloučeno, že za několik desítek let (pokud můžeme doufat v jistou celospolečenskou změnu v přístupu ke kulturnímu dědictví) budou naši potomci v Karlštejně opět obdivovat malé muzeum symbolizují celonárodní vzepětí k obraně před nacistickou rozpínavostí.