Sazená u Velvar

Protože pevnostní linie u Prahy procházela na rozdíl od pohraničí hustě obydlenými oblastmi, bylo často k chystané obraně využíváno i osad. V řadě případů byla za mobilizace zřízena improvizovaná kulometná stanoviště v civilních budovách (např. v Přelíci, Smečně, Družci, Dolním Bezděkově, Berouně nebo Hlásné Třebani). Pro uzavření příjezdových komunikací do obce Sazená u Velvar tehdejší konstruktéři Ředitelství opevňovacích prací dokonce vypracovali v prosinci 1937 projekty dvou pevnůstek, které byly v civilních budovách umístěny trvale. Šlo o kulometné stanoviště A-1/25a/Z2 vybetonované v přízemí budovy barokního mlýna a zvláštní řopík A-1/24a/Z1, který byl postaven na místě bývalé hasičské kůlny na obecní návsi.

Oboustranný bunkr A-1/24a/Z1 disponoval všemi atributy nenápadné civilní stavby včetně střechy s červenými taškami. Za jistou formu kamufláže můžeme považovat i umístění obecní váhy s místností pro obsluhu vedle pravé střílny řopíku, díky níž stavba na návsi nepůsobila mrtvým dojmem. Bunkry byly vybetonovány zřejmě v průběhu března 1938 a s jejich pomocí bylo vytvořeno malé levobřežní předmostí u důležitého mostu přes Bakovský potok. Kvůli umístění atypických pevnůstek v zástavbě se obě dochovaly ve stavu standardního zabetonování interiéru.

S rekonstrukcí atypického řopíku „Váha“ bylo započato v únoru 2007. Díky obdivuhodnému nasazení amatérských muzejníků mohl být již po 15 měsících (31. května 2008) tento výjimečný pevnostní objekt zpřístupněn veřejnosti. Během této doby byl interiér bunkru vyrubán, bylo vyneseno cca 32 tun zazdívky, instalována vnitřní výdřeva, došlo k výměně střešní krytiny a k omítnutí bunkru i přilehlého vážního domku.

Raritní pevnůstka u obecní váhy má sílu čelní stěny a stěn se střílnami 80 cm, strop je silný 100 cm a týlová stěna se vstupem 50 cm. Zvláštností je rovněž vykrytí nepostřelovaného prostoru u čelní stěny pomocí druhého skluzu na vypouštění ručních granátů. Obě hlavní střílny byly v červenci 1939 poškozeny odstřelem; části vnitřních rámů však zůstaly ležet na podlaze a ocitly se tak v zazdívce, kde byly při rekonstrukci objeveny a náročným postupem přivařeny zpět k vnějším částem rámů, které zůstaly v betonovém zdivu.

Po dokončení rekonstrukce byl interiér řopíku „Váha“ vybaven dobovými zbraněmi a jejich příslušenstvím, výstrojí osádky a dalšími dobovými artefakty. Posádku oboustranného bunkru mělo tvořit standardních sedm mužů. Ruční ventilátor nebyl v roce 1938 osazen (nebyly zabetonovány nosné konzole) a jeho umístění je proto řešeno improvizovaně. Rovněž periskop u pravé střílny je osazen v nouzovém závěsu; pro umožnění pozorování z periskopů bylo nutno při pohotovostním stavu rozebrat část střešní krytiny.

Atypický bunkr A-1/25a/Z2 byl původně projektován do přízemí budovy sazenského mlýna, ale z důvodu snadného zaslepení střílny zeminou bylo stanoviště přesunuto do přízemí. Z bunkru vedly dvoje dveře – jedny do mlýna a druhé na dřevěnou pavlač, odkud mohla posádka po kramlích nepozorovaně prostor opustit. Do nepostřelovaného prostoru pod střílnou ústil granatový skluz a posádka mohla bezprostřední okolí kontrolovat pomocí stěnového periskopu, užívaného jinak výhradně v objektech těžkého opevnění. Statiku betonové vestavby zajišťoval železobetonový sloup o průměru 50 x 50 cm, zakončený v suterénu masivní patkou 100 x 100 cm. Přiložený snímek vestavěné pevnůstky pořídil v roce 1985 badatel Jan Krinke; od té doby proběhly v interiéru mlýna rozsáhlé úpravy a v současnosti již vestavba není zevnitř patrná.