Přehled popravených, umučených a padlých československých generálů:
Obrana národa 1939-1945
Podnět k založení ilegální armády Obrana národa (ON) vyšel od arm. gen. Josefa Bílého, arm. gen. Sergeje Vojcechovského a div gen. Sergeje Ingra již koncem března 1939, krátce po obsazení Čech a Moravy německým vojskem. ON byla budována jako tajná vojenská odbojová organizace s celoprotektorátní strukturou od ústředního velení (hlavního štábu) přes dvě zemská velitelství (Čechy a Morava), oblastní (sborová) velitelství, krajská (divizní) velitelství a okresní (plukovní) vojenská velitelství až po nejnižší útvary (prapory a roty). Konečným cílem ON byla obnova demokratické Československé republiky v předmnichovských hranicích. Podrobný program vedení ON z léta 1939 shrnul plk. gšt. Čeněk Kudláček:
  • Akce domácí a zahraniční tvoří jeden celek pod vedením prezidenta Dr. Beneše, přičemž akce domácí je hlavní, akce zahraniční ji podporuje, má úplnou volnost volby cest a prostředků, nesmí však v zásadních věcech trvale zavázat národ doma.
  • Provedení převratu, zajištění území a udržení pořádku do svobodného rozhodnutí lidu je akcí vojenskou. Hlavním velitelem vojenských sil a vojenské akce je gen. Ingr nebo jeho nástupce. Ten také provede správu země do příchodu prezidenta Dr. Beneše nebo do ustavení řádné vlády. Cílem není jen obnovení ČSR předmnichovské, nýbrž republiky sice demokratické v duchu Masarykově, ale zbavené těch vad, nedostatků a chyb, které se ukázaly před válkou, a hlavně v době krize. Přírodní bohatství (doly, zřídla apod.) a klíčový těžký průmysl budou zestátněny, bude provedena revize pozemkové reformy.
  • Německé státní občanství, udělené Hitlerem našim Němcům, bude jim ponecháno a budou proto posuzováni jako občané nepřátelského státu. Jen ti z nich, kteří se aktivně účastnili boje proti Hitlerovi, budou moci žádat o udělení čs. státního občanství. Veškerý majetek německých příslušníků (tedy i našich Němců) bude zkonfiskován jako první splátka náhrady za způsobené škody.
  • Počet politických stran bude omezen. Postavení a funkce politických stran budou upraveny tak, aby byla umožněna lepší demokratizace veřejného života, větší vliv občanstva na vedení státu, zamezena politická korupce a omezena moc sekretariátů politických stran. Předmnichovští vůdcové politických stran, kompromitovaní Mnichovem, nebudou postaveni na vedoucí místa ani v odboji, ani po válce.

Nejnižším organizačním článkem ve struktuře ON byla rota. Na Berounsku byla první takovou jednotkou rota Nová Huť pod Nižborem, jejíž členy z Huti a okolních obcí získával od května 1939 vrchní četnický strážmistr Václav Smrkovský. K prozrazení skupiny a k zatýkání členů došlo v dubnu 1940. V lednu 1943 bylo devět příslušníků novohuťské roty ON odsouzeno k trestu smrti. Byli to Václav Smrkovský, Jan a Václav Záleský, Karel Malec a Vojtěch Sedlák z Nové Huti pod Nižborem, Václav Kodet a Josef Boháček z Nového Jáchymova, Josef Hájek z Hýskova a František Patera z Berouna. Rozsudek byl vykonán 7. června 1943. Pomník na místě konspiračních schůzek v křivoklátských lesích nedaleko Otročíněvsi byl postaven v roce 1948 nižborskou skupinou Svazu české mládeže.
Ze zakladatelů ON se dostal do úlohy hlavního velitele gen. Bílý; gen. Vojcechovský byl pod stálým německým dohledem a na odbojovou činnost musel záhy rezignovat, gen. Ingr odešel v červnu 1939 do exilu. Funkci zemského velitele v Čechách zastával gen. Vojta, na Moravě gen. Všetička a velitelem Velké Prahy se stal gen. Homola, který po zatčení gen. Bílého převzal na konci roku 1940 také funkci hlavního velitele ON. Nezávisle na vedení ON začala budovat po březnu 1939 vlastní odbojové skupiny řada nižších důstojníků, kteří byli postupně získáváni pro hlavní organizaci (pplk. J. Mašín, mjr. F. Kynych apod.).
V rámci ON byla na jaře a v létě 1939 vybudována spolehlivá síť k převádění ohrožených osob, letců a vojenských specialistů přes hranice. Vojenský odboj disponoval výbornou zpravodajskou službou, byl vybaven několika vysílačkami; zpočátku fungovala i kurýrní služba přes Budapešť do Paříže a Londýna. Příslušníci ON byli rozmístěni na všech důležitých protektorátních úřadech, zejména na ministerstvu vnitra a na policejním ředitelství v Praze, na významných hospodářských místech, a dokonce i v centru gestapa v Petschkově paláci v Praze, kde pro ni pracovali tam přidělení čeští policejní úředníci.
Významým úkolem bylo shromažďování finančních prostředků pro ON, které měl na starosti gen. intendantstva V. Spěváček, přednosta finančního odboru MNO v likvidaci. Do fondů pro odboj přispívali někteří jeho movitější účastníci, větší částky se podařilo převést z brněnské zbrojovky, pro odboj byly zatajovány a převáděny finance z rekreačních a leteckých fondů. Tyto prostředky byly používány pro odchod dobrovolníků do zahraničí, na podporu rodin emigrantů a zatčených odbojářů, bylo jimi financováno vydávání ilegálních tiskovin a letáků. Např. pro potřeby býv. francouzského legionáře Josefa Škaldy, vydávajícího časopis „V boj“, bylo uvolněno asi 50 000 Kč. Ilegální časopis „V boj“, kolportovaný po celém území protektorátu, tak mohl dosáhnout nákladu až 5000 výtisků. Do listopadu 1939, kdy byli členové ilegální redakce pozatýkáni, vyšlo 27 čísel.

Pamětní deska 52 popraveným a umučeným příslušníkům ON z oblasti 2. divize byla u brány bývalých kasáren dělostřeleckého pluku 2 v Plzni-Borech odhalena v roce 1967.
Bývalým čsl. důstojníkům se v poměrně krátké době podařilo vybudovat rozsáhlou a dobře fungující ilegální organizaci. Při likvidaci čsl. armády se podařilo před Němci zatajit a ukrýt jen malou část zbraní (většinou bez munice); hlavní část výzbroje byla očekávána z leteckých dodávek spojenců. Vedoucí činitelé ON vypracovali velmi podrobné mobilizační plány i způsob vyhlášení eventuální mobilizace, povolání osob (pro první výzvu se počítalo s ročníkem 1913 a mladšími), místa nástupu, tvoření jednotek a jejich organizaci. Historici uvádějí, že během léta 1939 se podařilo vytvořit asi 200 rámcových praporů, do nichž mělo nastoupit až 90 tisíc mužů.
Pokyn k provedení mobilizace a k zahájení bojových akcí byl očekáván v souvislosti s vypuknutím německo-polského konfliktu, do kterého se měly zapojit i západní mocnosti. Kvůli bleskové porážce Polska k povstání v českých zemích v září 1939 nedošlo. Poté bylo jen otázkou času, kdy bude tak masová podzemní organizace, jakou byla ON, prozrazena. Gestapo proniklo do řad odbojářů již na podzim 1939 a počátkem roku 1940 bylo zahájeno rozsáhlé zatýkání, které postihlo několik tisíc osob. Byla zatčena většina velitelských kádrů a tím smetena prakticky celá první velitelská garnitura, z níž se podařilo odejít do ilegality nebo do zahraničí jen několika desítkám mužů. Zatčení důstojníci byli podrobeni krutým výslechům a následně odsuzováni k trestům smrti nebo k mnohaletému pobytu v německých káznicích.

V létě 1940 byla pankrácká věznice po rozsáhlém zatýkání v řadách ON přeplněna, a proto se vězením pražského gestapa stala Malá pevnost Terezín. V době zřízení věznice zde byli němečtí dozorci ještě benevolentní, a tak mohl vzniknout i tento vzácný skupinový snímek, který byl pro většinu ze zachycených snímkem posledním. Muži v polních uniformách bývalé čsl. armády jsou důstojníci ON, kteří prošli v předchozích měsících peklem gestapáckých výslechů. Křížkem je označen brig. gen. František Kravák, oblastní velitel ON pro střední a severozápadní Čechy, který byl popraven stětím 24. května 1943.
Řadové skupiny ON se po zatčení krajských a okresních velitelů a spojovacích důstojníků dostávaly do izolace a docházelo ke ztrátě spojení měst a venkova. Další ranou pro domácí odboj bylo vyhlášení prvního (1941) a druhého stanného práva (1942), při nichž docházelo k hromadnému zatýkání obyvatel, které mělo gestapo v evidenci jako nepřátele německé říše, a k jejich následným popravám. Novou strukturu rozbité ON, do které začlenil i Vládní vojsko, četnictvo, policii a další složky, vybudoval po zatčení gen. Homoly a na přelomu let 1942 až 1943 další hlavní velitel ON brig. gen. Zdeněk Novák. V červnu 1944 však byl zatčen gestapem také on; funkci hlavního velitele ON později převzal brig. gen. František Slunečko.
Po šesti letech okupačních represí byl odboj rozdroben a květnové povstání v roce 1945 tak vypuklo na mnoha místech živelně a nekoordinovaně. Na části protektorátního území přesto řídili akce bývalí důstojníci ON. V Praze se do čela povstání postavil gen. Slunečko (Alex), který byl od října 1944 hlavním velitelem zbytků ON a do května 1945 působil v severovýchodních Čechách. Po přesunu do Prahy se velitelství Alex podřídila i bývalá zpravodajská skupina ON pplk. gšt. Františka Bürgera (Bartoš), která prováděla plány k povstání nezávisle. V jihozápadních Čechách – v Domažlicích, Klatovech a Strakonicích – řídily revoluční akce jednotky s označením Niva, které vznikly z iniciativy zbylých odbojářů ON.
Přestože se ČSR na konci 30. let nebránila Německu bojem, utrpěla čsl. branná moc během okupace ve svém důstojnickém sboru a generalitě nenahraditelné ztráty, které početně předčí obdobné bojové ztráty mnoha jiných evropských zemí protihitlerovské koalice. Ze 137 československých generálů zahynul za války každý šestý, z 408 důstojníků gen. štábu zemřel každý sedmý.

Při první vlně zatýkání v řadách ON byli přímo v areálu býv. Masarykových kasáren p. pl. 47 v Mladé Boleslavi umučeni mjr. Josef Fryml, škpt. Jan Vít a škpt. Stanislav Ulrich. Jejich památku připomínají členové mladoboleslavské jednoty Československé obce legionářské pořádáním vzpomínkových shromáždění. Snímky jsou z pietního aktu, který proběhl v březnu 2010.
(c) Codyprint 2011