stráž. stát. pol. Jan KLENNER
Narozen 20. dubna 1911 v obci Žižkov (od r. 1922 součást Prahy), v letech 1932-1934 absolvoval prezenční službu u děl. pl. 305, v lednu 1936 nastoupil ke státní policii, přidělen k pražskému Oddělení Hradčany. V květnu 1937 přeložen k Policejnímu úřadu Cheb, kde 14. září 1938 padl při obsazování ústředí SdP, pohřben v Praze-Olšanech.

Podle sčítání lidu v roce 1930 žilo na území okresu Cheb 76 979 obyvatel, z toho 5125 národnosti československé, 67 546 národnosti německé, 151 osob jiné národnosti a 4157 cizích státních příslušníků, převážně říšských Němců. Mezi Němci přibývalo stoupenců SdP. V roce 1935 tato strana vyhrála volby. Cheb se stal baštou henleinovců a pro českou menšinu horkou půdou. Služba státního policisty zde nebyla jednoduchá. Zejména v průběhu roku 1938 výrazně přibylo provokací, verbálních i násilných incidentů. Na neděli 11. září 1938 se na náměstí u divadla konal sraz Branného sboru československých motoristů. Nacisté se shlukli v horní části náměstí a s úmyslem překazit průvod zaútočili. V asi hodinu trvající bitce bylo zraněno 18 policejních strážníků, z toho Václav Brůžek těžce, a pět českých civilistů. Průvod se však podařilo ochránit, byť šel po náhradní trase.
V Norimberku zatím probíhal sjezd NSDAP. Signálem k organizovanému puči henleinovců se stala závěrečná Hitlerova řeč 12. září večer, přenášená říšskoněmeckým rozhlasem. Po dvacáté hodině se u Chebské spořitelny shromáždilo asi 4000 henleinovců, kteří poté táhli v průvodech městem. Cestou zdemolovali a vykradli 38 českých a židovských obchodů, útočili na Čechy a neúspěšně se pokusili dobít Lidový dům, v němž se bránila skupina levicových antifašistů. K obnovení pořádku bylo soustředěno 70 četníků a 30 policistů, kteří však nesměli zakročit s použitím střelných zbraní, s výjimkou nutné obrany. Po půlnoci se jim za použití obušků podařilo některé skupiny výtržníků rozptýlit.

Ráno však náměstí i přilehlé ulice opět zaplnili henleinovci. Krátce před osmou hodinou ranní 13. září dostal praporčík Mrázek rozkaz projít s deseti policisty Nádražní třídou a zjistit situaci ve městě. Dav je však napadl kameny, klacky a dalšími předměty. Strážníka Budila se někdo pokusil bodnout nožem do zad, naštěstí propíchl jen blůzu. Strážníka Lodra několikrát zasáhly hozené kameny a cihly. Zraněni byli i strážníci Anděl a Čmelák. Jen stěží se jim podařilo ustoupit k Tržnímu náměstí, kam přispěchal na pomoc další oddíl četníků a policistů, který se rozvinul a zabránil davu v dalším postupu. V tu chvíli proti nim padlo několik výstřelů z Nádražní třídy a z domu č. 17 na Tržním náměstí, což provázelo další kamenování. Kordon odpověděl devíti výstřely, z nichž jeden smrtelně zasáhl Jana Gibtnera, který proti četníkům vystřelil z revolveru. Poté se podařilo náměstí vyklidit.
JUDr. Jakl během noci opakovaně žádal nadřízené úřady o povolení zákroku s použitím zbraní a posily. Dopoledne 13. září dorazilo 60 plzeňských policistů, vojenská asistence s tankovou četou a čtyři obrněná auta. V okrese Cheb bylo vyhlášeno stanné právo, davy se rozprchly. Policie zatkla řadu nacistických činovníků, mnozí další však uprchli za hranice. Zesílené hlídky hlásily obnovení veřejného pořádku. Byl to však klid před bouří. Česká občanská záložna v Chebu sídlila v rohové budově na křižovatce Nádražní a Žižkovy ulice. Policisté pracující na úseku státní bezpečnosti zde měli k dispozici malou přízemní místnůstku, odkud pozorovali dění v protějším hotelu Victoria, přezdívaném „hnědý dům“— chebské Hauptstelle SdP. Policie získala prostřednictvím informátora poznatek o údajném přechovávání zbraní v tomto objektu a sousedním hotelu Wälzl.

Dne 14. září odpoledne sem proto dorazil komisař Urban s příkazem provést domovní prohlídku v obou budovách. K dispozici měl několik členů neuniformované stráže, četu uniformované Stráže bezpečnosti pod velením prap. Mrázka a 30. vojenský pohotovostní oddíl pěchoty pod velením npor. Rendla se dvěma obrněnými automobily. Jedním ze zúčastněných policistů byl strážník Jan Klenner. Netušil, že je to jeho poslední akce. Vojáci se rozmístili na prostranství před hotelem. Policisté obklíčili Victorii a zazvonili. Bez odezvy. Výzva k otevření se slovy: „Jménem zákona!“ byla také marná. Strážníci tedy pažbami pušek vyrazili díru ve výplni dveří a pokusili se vniknout dovnitř. Po půl sedmé večer třeskl první výstřel. Z obou hotelů začali henleinovci postřelovat ulici z pušek, pistolí a kulometů. Policisté a vojáci střelbu opětovali. Strážník Jan Klenner padl zasažen několika střelami u benzínového čerpadla. Ke smrtelně zraněnému policistovi přiběhl železniční zřízenec Emanuel Bláha, ještě před rokem poddůstojník čsl. armády. Převzal Klennerovu pušku a zřejmě chtěl pokračovat v boji. I on však padl mrtev vedle něj. Zastřelen byl i vrátný ČSD Václav Tejček, který oběma běžel na pomoc. Střely záškodníků zasáhly i zcela nezúčastněné osoby z řad chebských Němců: obsluhu benzínového čerpadla, řidiče dodávky Egerer Zeitung F. Meinela, kancelářského pomocníka Fr. Schneidera a jeho manželku Anni u nádražního schodiště.
Na pokyn komisaře Urbana poté zatroubil trubač pokyn „Palbu stav!“ a prap. Mrázek křičel výzvu, že pokud henleinovci do minuty opustí hotely, nic se jim nestane. Záškodníci čekali necelou minutu a pak zahájili palbu znovu. Boj pokračoval. Po 20. hodině se pomocí ručních granátů podařilo vyrazit dveře hotelu Victoria a policisté vnikli dovnitř. Další skupina pronikla dveřmi do výčepu a restaurace. Hotel Wälzl byl dobyt po půl desáté večer. Uvnitř policisté nalezli značné množství střeliva, tři pistole a tašky a pouzdra od zbraní zahraničního původu, které byly do ČSR zřejmě propašovány. Bohužel, záškodníci i s většinou zbraní unikli ve tmě zadem. Jediným zadrženým byl Georg Leicht, kterého civilní inspektor Václav Kozák nalezl schovaného za komínem na půdě. Nedaleko byla pohozená pistole Mauser. Při výslechu na policejním ředitelství přiznal, že v hotelu Victoria, kam přijel 14. září z Prahy, viděl dva kulomety a nejméně tři muže ozbrojené pistolemi. Z jednoho kulometu měl při přestřelce střílet jakýsi Kerl. Leicht předstoupil před soud 21. září. Nepodařilo se mu dokázat, že střílel. Za několik dní byl propuštěn. V roce 1940 vymohl hoteliér Max Hentschel na protektorátních úřadech odškodné ve výši 10 641 říšských marek za poškození hotelu Victoria.

(Úryvek z příspěvku Jana Holuba pro III. konferenci policejních historiků, listopad 2008)