Josef Matoušek, brigádní generál
Narozen 11. února 1892. Od června 1916 prezentován v čs. zahraničním vojsku; v červenci 1917 zařazen do 7. čs. střel. pluku. V době zahájení bojů s bolševiky v květnu 1918 se ocitl v tzv.
Vladivostocké skupině pod velením gen. Diterichse. V rámci této skupiny se účastnil tažení na Ussuri. Od prosince 1918 do února 1919 bojoval jako velitel půlroty na kungurské frontě, poté nasazen
na ochranu transsibiřské magistrály. Po návratu do vlasti služba u pěšího pluku 7 v Nitře. Od července 1924 přemístěn do Ipoľských Šahů k hraničářskému praporu 8 jako zástupce velitele. V únoru
1925 přemístěn k horskému praporu 10 do Sabinova.
Od října 1930 převelen k p. pl. 28 do Prahy, od listopadu 1934 přemístěn do Jičína jako zástupce velitele p. pl. 22. Při vyhlášení mobilizace v září 1938 ustanoven velitelem záložního pluku 72 („B“ útvaru mírového p. pl. 22). Po německé okupaci v roce 1939 v Jičíně zapojen do struktury Obrany národa jako zástupce plk. Kouřila, od září 1939 do dubna 1945 vězněn nacisty v koncentračním táboře Buchenwald jako rukojmí.
Od června 1945 ustanoven zatímním velitelem 15. divize v Kolíně, od října 1945 velitel 2. pěší brigády v Benešově, od 1. dubna 1946 zatímním velitelem 5. pěší brigády v Praze. Od prosince 1947 trvale přidělen k Velitelství 1. oblasti a ustanoven předsedou Kárného výboru. Od října 1948 povýšen do hodnosti brigádního generála, od ledna 1950 přeložen do výslužby. V listopadu 1950 byl komunistickou mocí degradován na vojína. Žádost o rehabilitaci, podaná na konci 60. let, byla kvůli nastupující normalizaci zamítnuta. Josef Matoušek zemřel 23. února 1977.
Od října 1930 převelen k p. pl. 28 do Prahy, od listopadu 1934 přemístěn do Jičína jako zástupce velitele p. pl. 22. Při vyhlášení mobilizace v září 1938 ustanoven velitelem záložního pluku 72 („B“ útvaru mírového p. pl. 22). Po německé okupaci v roce 1939 v Jičíně zapojen do struktury Obrany národa jako zástupce plk. Kouřila, od září 1939 do dubna 1945 vězněn nacisty v koncentračním táboře Buchenwald jako rukojmí.
Od června 1945 ustanoven zatímním velitelem 15. divize v Kolíně, od října 1945 velitel 2. pěší brigády v Benešově, od 1. dubna 1946 zatímním velitelem 5. pěší brigády v Praze. Od prosince 1947 trvale přidělen k Velitelství 1. oblasti a ustanoven předsedou Kárného výboru. Od října 1948 povýšen do hodnosti brigádního generála, od ledna 1950 přeložen do výslužby. V listopadu 1950 byl komunistickou mocí degradován na vojína. Žádost o rehabilitaci, podaná na konci 60. let, byla kvůli nastupující normalizaci zamítnuta. Josef Matoušek zemřel 23. února 1977.
Dopis z Buchenwaldu (1945)
[...] Balíky posílejte na adresu Fifkovu: Jaroslav Fifka, No. 6528, Block 20, Konzentrazion lager Buchenwald – Weimar. Zpáteční adresu pište jako obyčejně, poněvadž podle ní poznáme, komu balík
patří. Napište tedy tuto adresu i na vnitřní obal. A nyní, abyste věděli, proč chci, abyste posílali balíky na adresu Fifkovu. Na našem bloku, kde bydlí přes 500 vězňů, se balíky rozdělují na
všechny a poněvadž balíků přichází velmi málo, a to jen Čechům a Francouzům (ostatním národnostem nic), tak si můžeš vypočítat, když příjemci vydají 1 kg z obsahu, kolik na každého připadne.
Na Fifkově bloku se vydá balík příjemci a ten dá dobrovolně nějakou část chudým; dostane tedy téměř celý balík.
Alarm letecký máme denně dvakrát, jeden ve dne a jeden navečer. My vždy za poplachu jdeme zpět do tábora. Já pracuju v továrně asi 600 m vzdálené od tábora v kontrolním oddělení, tedy sedím v teplé místnosti a píši různé kontrolní nálezy. Po této stránce jistě práce příjemná. Tábor nebyl ještě nikdy bombardován, víme podle zkušenosti a z výpovědí amerických letců s námi zde zavřených, že o táboře každý z letců dobře ví. I když byla bombardována naše továrna, kde tehdy též Boháček zahynul, ale takovými bombami, aby neuškodily táboru. Boháček zůstal v továrně a bylo již pozdě na útěk.
Kdyby se válka převalila přes Jičín, pak zůstaňte na místě, nebudete-li nuceni se evakuovati. Nebo ještě lépe, má-li Loisek někde „srub“, tak přes kritické dni tam se uchýliti. Stýkáme se denně s ruskými zajatci, důstojníky i mužstvem, a proto dobře víme, že to, co se v tisku o nich uvádí, jest pouze propaganda. Plukovník Kouřil nedávno psal svému příbuznému do tábora, že jest zdráv a má dobrou práci, ale nedostává balíky. Generál Netík zemřel před několika týdny na krční tuberkulózu – ležel několik měsíců.
A co dělají děti? Těším se na to, že Vás všechny již uvidím! Měl bych toho ještě mnoho co psát, ale není místa. Líbám všechny a zdravím, Váš Pepa a otec
Alarm letecký máme denně dvakrát, jeden ve dne a jeden navečer. My vždy za poplachu jdeme zpět do tábora. Já pracuju v továrně asi 600 m vzdálené od tábora v kontrolním oddělení, tedy sedím v teplé místnosti a píši různé kontrolní nálezy. Po této stránce jistě práce příjemná. Tábor nebyl ještě nikdy bombardován, víme podle zkušenosti a z výpovědí amerických letců s námi zde zavřených, že o táboře každý z letců dobře ví. I když byla bombardována naše továrna, kde tehdy též Boháček zahynul, ale takovými bombami, aby neuškodily táboru. Boháček zůstal v továrně a bylo již pozdě na útěk.
Kdyby se válka převalila přes Jičín, pak zůstaňte na místě, nebudete-li nuceni se evakuovati. Nebo ještě lépe, má-li Loisek někde „srub“, tak přes kritické dni tam se uchýliti. Stýkáme se denně s ruskými zajatci, důstojníky i mužstvem, a proto dobře víme, že to, co se v tisku o nich uvádí, jest pouze propaganda. Plukovník Kouřil nedávno psal svému příbuznému do tábora, že jest zdráv a má dobrou práci, ale nedostává balíky. Generál Netík zemřel před několika týdny na krční tuberkulózu – ležel několik měsíců.
A co dělají děti? Těším se na to, že Vás všechny již uvidím! Měl bych toho ještě mnoho co psát, ale není místa. Líbám všechny a zdravím, Váš Pepa a otec